Příliv a odliv, vysvětleny

Skočný a hluchý příliv a čtrnáctidenní rytmus

Gravitace Měsíce roztahuje oceán do dvou výdutí — jedné směrem k Měsíci, druhé na opačnou stranu — a rotující Země provádí každé pobřeží skrz ně. Proto většina míst zažije dvě vysoké a dvě nízké vody za lunární den dlouhý asi 24 hodin 50 minut (příliv každý den přichází zhruba o 50 minut později než včera). Slunce vytváří vlastní, menší dvojici výdutí a oba systémy se navzájem přebíjejí: když se Měsíc a Slunce srovnají — krátce po novu a úplňku — jejich výdutě se sečtou a rozkyv vrcholí ve skočném přílivu (s ročním obdobím to nemá nic společného, anglické spring tu znamená vyskočit). Když stojí v pravém úhlu, tedy za čtvrtí Měsíce, částečně se ruší: hluchý příliv, nejlínější voda ze čtrnácti dnů.

Zbytek pak přemíchá geografie. Poloděnní pobřeží (dva zhruba stejné přílivy — atlantický vzorec) jsou učebnicový případ. Části Mexického zálivu a jihovýchodní Asie mají jen jeden příliv denně (denní typ) a velká část Tichého oceánu běží ve smíšeném režimu — dva přílivy zřetelně rozdílné velikosti. O místním dramatu rozhoduje místní tvar: nálevkovité zátoky rozkyv zesilují (Bristolský záliv a záliv Fundy překračují za velkých skočných přílivů 12–15 m), zatímco uzavřená moře jako Středozemní sotva dosáhnou 30 cm.

Čtení výšek: všechno visí na mapové nule

Čísla v tabulce přílivu znamenají něco jen vůči nějaké nule, a tou nulou je mapová nula — na většině světových map nejnižší astronomický příliv (LAT), v USA průměrná nižší nízká voda (MLLW). Celý příběh najdete na stránce GPS versus námořní mapa. Pracovní součet se vejde na jeden řádek: hloubka teď ≈ hloubka v mapě + výška přílivu. Vysychající skála označená 1.8 m (podtržené hodnoty vysychají nad nulou) je pod 2 m vody, když tabulka říká, že hladina stojí na 3.8 m.

Pro hodiny mezi vysokou a nízkou vodou odhadují námořníci hladinu pravidlem dvanáctin: během šesti hodin (zhruba sinusového) přílivu se voda hodinu po hodině pohne o 1, 2, 3, 3, 2 a 1 dvanáctinu svého rozkyvu — v první hodině skoro nic, v prostředních dvou polovina rozkyvu. Je to přiblížení se skutečnými výjimkami, protože některé přístavy mají dvojité vrcholy a dlouhá stání hladiny. Přesto z tabulky přílivu udělá průběžný odhad hloubky úplně bez elektroniky. Tato stránka záměrně nenabízí žádná živá data o přílivu — předpovědi patří oficiálním zdrojům (vydávají je národní hydrografické úřady jako UKHO a NOAA) a vaší lokalitě, ne obecnému celosvětovému widgetu.

Přílivové proudy, mořské proudy a dar klidné vody

Svislé stoupání a klesání hladiny pohání vodorovné proudění: přílivové proudy tečou při přílivu jedním směrem, při odlivu opačným a obracejí se v rytmu slapů — na rozdíl od mořských proudů (typu Golfského proudu), které tečou dál bez ohledu na cokoli. Přílivové proudy zrychlují všude, kde se moře stiskne — u mysů, v úžinách, v průchodech mezi útesy — a jejich rychlost roste s rozkyvem. Průliv, kterým za hluchého přílivu teče voda 2 uzly, tak může za skočného téct 5 uzly, a to je pro potápěče nebo malou loď rozdíl mezi nepříjemností a běžícím pásem.

Klidná voda je pauza, kdy se proud otáčí, a je to ten nejlépe naplánovatelný dar v rozvrhu moře: potápěčští průvodci na lokalitách s proudem (třeba na skalních věžích u Komoda nebo na vraku, jako je Yongala za skočného přílivu, v našem průvodci destinacemi) kolem ní plánují celé dny. Pastí je předpokládat, že klidná voda přichází s vysokou a nízkou vodou. Na mnoha místech proud běží ještě dlouho po obratu hladiny, v některých úžinách posunutý o hodiny. Místní atlasy přílivových proudů a potápěčské základny ten posun znají, samotná tabulka přílivu ne.

Téma uzavírají dva bezpečnostní důsledky. Vítr proti proudu nakupí vodu do krátkých, strmých a nebezpečných vln — klasické vlnobití u mysů. A na každém břehu stoupá skočný příliv nejrychleji uprostřed přílivové fáze (ony prostřední dvanáctiny): cesta přes písčinu, která cestou tam trvala dvacet minut suchou nohou, může být cestou zpátky po stehna hluboká.